V katalogu vypadají skoro všechny nerezové vidličky podobně.
Rozdíl začne být zajímavý až ve chvíli, kdy jednu vezmete do ruky.
Některý příbor působí lehce a nenápadně. Jiný má znatelnou hmotnost, pevnější profil a při položení na stůl dává hostovi pocit, že drží něco opravdu solidního. Ani jedno nemusí být automaticky lepší. Záleží na restauraci, typu servisu a na tom, jak má celý stůl působit.
Právě na této věci stojí příbory Robert Welch překvapivě dobře. Značka totiž nedělí nabídku jen podle vzhledu jednotlivých kolekcí, ale také podle toho, jak má příbor působit v ruce.
Dobrý příbor se nedá vybrat jen podle fotografie
Fotografie vám ukáže siluetu.
Neukáže ale rozložení hmotnosti, tloušťku rukojeti ani to, jak se nůž opře do dlaně při krájení.
V profesionální gastronomii jsou přitom právě tyto drobnosti důležité. Host drží příbor během celé večeře a obsluha s ním pracuje každý den ve stovkách kusů. Příbor musí vypadat dobře, ale současně nesmí být při používání nepříjemný nebo zbytečně těžký.
Robert Welch tento rozdíl řeší přímo v členění sortimentu.
3,5 nebo 5,0? Nejde o lepší a horší příbor
Současná nabídka Robert Welch rozděluje velkou část příborů do tří skupin: Cutlery Collection 3.5, Collection 5.0 a Master Collection.
Čísla 3.5 a 5.0 nejsou jen katalogová označení.
Collection 3.5 používá štíhlejší materiálový profil, který má dát příboru lehčí pocit v ruce. Collection 5.0 pracuje s robustnějším profilem a výrobce jej staví na výraznějším pocitu hmotnosti, vyvážení a komfortu.
To je pro gastronomii vlastně velmi praktické rozdělení.
Do lehkého bistra nebo provozu, kde má příbor na stole téměř zmizet, může dobře fungovat 3.5. V restauraci, kde má stolování působit pevněji a reprezentativněji, může být příjemnější 5.0.
A pak je tu Master Collection, kde už má větší roli samotný design a charakter konkrétního modelu.
Nejde tedy o jednoduchou stupnici „levnější–lepší“. Jde především o jiný pocit při používání.
Kingham ukazuje lehčí stránku nabídky
Dobrým příkladem Collection 3.5 je Kingham Bright.
Je to čistý současný příbor s oblými liniemi, který je vyroben z nerezové oceli 18/10 a patří právě do lehčí rodiny 3.5. Na stole se nesnaží křičet a může fungovat prakticky vedle jakéhokoliv porcelánu.
Právě podobný typ příboru bývá zajímavý pro provozy, kde potřebujete velké množství kusů, univerzální vzhled a nechcete, aby se příbor stal dominantou stolu.
Radford: klasika, která má jednu velkou provozní výhodu
Na opačném konci spektra není nutně extravagantní design.
Je tam například Radford.
Jeho tvar vychází z tradičních anglických příborů 18. století, ale současná podoba je velmi čistá a použitelná i v moderním interiéru. Radford patří do Collection 5.0, takže má plnější a robustnější pocit v ruce.
Pro hotel nebo restauraci je ale ještě zajímavější něco jiného: šířka celé kolekce.
Radford Bright dnes zahrnuje více než 70 různých kusů. Vedle základní vidličky, nože a lžíce tak lze ve stejné linii řešit steakové nože, servírovací příbory, dlouhé lžíce, příbory na sýry, pečivo, kávu nebo další specializované kusy.
To je v profesionálním provozu podstatná výhoda.
Když restaurace začne jednou kolekcí a za rok potřebuje doplnit servis nebo rozšířit nabídku, nemusí skládat stůl z několika vzájemně podobných, ale přece jen odlišných řad.
18/10 pro lžíci. Jiná ocel pro nůž
U Robert Welch se stejně jako u kvalitních profesionálních příborů obecně často setkáme s označením 18/10 stainless steel.
Z této nerezové oceli jsou vyráběny především lžíce a vidličky.
Nůž má ale jiný úkol.
Musí vytvořit a udržet řeznou hranu, takže Robert Welch používá na nože speciálně tvrzenou nerezovou ocel. Je to drobný technický detail, který na prostřeném stole není vidět, ale při každodenním používání má větší význam než efektní reklamní popis.
Iona: štíhlý vzhled neznamená lehký příbor
Kolekce Iona Bright pěkně ukazuje, proč se příbor nemá vybírat jen očima.
Na fotografii působí velmi subtilně. Má dlouhé, úzké a čisté linie, skoro až architektonický charakter.
Přesto patří do Collection 5.0.
Designér tak musí vyřešit zajímavý rozpor: příbor má opticky působit štíhle, ale současně musí být dobře vyvážený a v ruce nesmí působit jako příliš tenký kus kovu.
Právě na podobných detailech je vidět, že tvar a hmotnost nelze oddělit.
RW2: design ze šedesátých let, který nemusí působit retro
Dalším zajímavým příkladem je RW2.
Současná kolekce navazuje na Alveston, který Robert Welch navrhl už v roce 1961. Má lehce mid-century charakter, měkké linie a přesto nepůsobí jako historický příbor.
RW2 se dnes nabízí například v lesklém Bright a klidnějším Satin provedení. Stejný základní tvar tak může na stole působit výrazně jinak jen změnou povrchu.
Pro restauraci je to užitečná připomínka: při výběru příboru nerozhoduje pouze silueta. Lesk, satén nebo jemně matný povrch dokáže změnit celý vizuální dojem.
Robert Welch: různé tvary, hmotnosti a povrchy
Od lehčí Collection 3.5 po robustnější Collection 5.0. Několik kolekcí ukazuje, jak rozdílně může profesionální nerezový příbor působit.
Příbor má být krásný i po tom, co projde myčkou po tisící
Profesionální příbor nezačíná a nekončí u prostřeného stolu.
Po servisu přijde sběr, třídění, myčka, ukládání a další servis.
Robert Welch své nerezové příbory uvádí jako vhodné do myčky. Současně doporučuje při péči o nerez hlídat běžné provozní věci – například nemýt nerezové příbory společně s hliníkem nebo litinou, protože to může přispět ke vzniku rezavých stop, zejména na nožích.
Je to možná méně atraktivní téma než britská designová historie, ale pro restauraci je podstatně praktičtější.
Ještě důležitější než počet modelů je možnost doplňování
Jedna z praktických výhod širokého příborového systému je možnost nakupovat jednotlivé kusy.
Robert Welch nabízí u svých řad vedle kompletních sad také základní i doplňkové položky samostatně. Pro restauraci to znamená, že rozbitou nebo ztracenou vidličku nemusíte řešit nákupem celé nové sady.
U provozu se stovkami příborů je to podstatně důležitější než pěkná krabička, ve které sada přijde.
Robert Welch nezačal jako značka příborů pro katalog
Zakladatel Robert Radford Welch vystudoval stříbrnictví na londýnské Royal College of Art. Po absolutoriu v roce 1955 si pronajal malý prostor ve starém Silk Mill v Chipping Campden v Cotswolds a začal zde pracovat jako designér.
Právě odtud pochází jedna z charakteristických vlastností značky, která je patrná dodnes: příbor není navrhovaný jako dekorace, ale jako průmyslový výrobek, u něhož se vzhled musí potkat s každodenní funkcí.
Studio v Chipping Campden zůstává se značkou spojené dodnes.
Jak tedy Robert Welch vybírat do restaurace?
Začal bych nikoliv katalogem, ale rukou.
- Chceme lehčí nebo plnější pocit? Tady dává smysl první orientace mezi Collection 3.5 a 5.0.
- Kolik různých kusů budeme potřebovat? U rozsáhlejšího servisu je výhodná kolekce, kterou lze doplňovat o steakové, rybí, dezertní i servírovací kusy.
- Má příbor vyniknout, nebo ustoupit? Čistý lesk, satén a výraznější struktura mohou stejný stůl posunout úplně jinam.
- Dokážeme jednotlivé kusy později doplnit? V profesionálním provozu je dlouhodobá dostupnost často důležitější než první pořizovací sada.
- A hlavně: jak se skutečně drží? U příboru je zkouška v ruce pořád hodnotnější než fotografie na monitoru.
Přehled značky najdete na stránce Robert Welch na DesignGastro a další profesionální značky v sekci profesionální příbory.
Pokud chcete vidět jednotlivé směry podrobněji, na DesignGastro už najdete samostatné materiály ke kolekcím Radford Bright, Iona nebo RW2 Bright.
Na pohled je to pořád jen vidlička
A možná právě proto je dobré příbory nepodceňovat.
Robert Welch nepřináší největší rozdíl barvou nebo okázalým dekorem. Zajímavější je práce s proporcí, profilem, hmotností a vyvážením.
To jsou věci, které se na fotografii vysvětlují těžko.
V ruce je ale poznáte během několika vteřin.
Porcelán
Ceramikon